Etapy tvůrčího vývoje

Etapy tvůrčího vývoje

Máme příležitost seznámit se s pěti okruhy tvůrčí činnosti: jsou tu shromážděny obrazy, kresby, grafika, textil a keramická díla. Sledujeme-li umělecký vývoj ve všech jmenovaných oblastech, pozorujeme vzácnou jednotu individuálního výtvarného výrazu, který krystalizuje v každé tvůrčí rovině osobitým způsobem.

 

Malba

Pokud jde o malířskou tvorbu Jaroslava Blažka, můžeme pozorovat vývoj tvůrčího názoru ve třech hlavních etapách. V první etapě vývoje datovaného léty 1955-1965 přináší malířský projev především psychologické hodnoty rozvíjející klasickou tradici české malby, budující na renesanční kultivované kresbě a zdůrazňující lokální barvu zcela podřízenou kresbě. Základní napětí mezi kresbou a pozadím jsme mohli sledovat především v portrétu, kde umělec dosáhl pozoruhodných kvalit. Snad bychom měli připomenout, že před studiem na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1952-58 studoval také krátce na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde získal již dobré znalosti malířského řemesla a přisel na akademie mnohem lépe připravený než jeho spolužáci. Styk se slovenskou kulturou pro něj nebyl překvapující. Vždyť pochází z oblasti Moravy, která sousedí se Slovenskem, mel příbuzné v Bratislavě, a proto ani lidský, ani umělecký kontakt se slovenskou kulturou nebyl pro něj nijak náhodný.

Snad právě tyto podněty se naplno rozvíjejí ve druhém období vývoje Blažkovy malířské tvorby – v letech 1965-1969, kdy každý obraz je malován ve volném gestuálním projevu, kdy do popředí vystupuje barevná plocha, barevná skvrna, které však nepřechází ve fauvistický projev, ale podržují si stále svůj figurativní základ, konturu kresby; jsou však mnohem monumentálnější a rozhodně vykračují z tradice české realistické malby směrem k malířskému výrazu 20. století, pro něž je příznačná barevná plocha.

Ve třetím období umělcova vývoje – od roku 1969 až dodnes – se vyhraňuje zcela nová odlišná etapa, která využila poznání z prvního a druhého období, současně přímá inspirace z kolorismu, z jednoduché linie lidového výtvarného umění na Moravském Slovácku. Výsledkem je syntéza profesionálního projevu, který má jasnou jednoduchou kresbu, plošnou barevnost a vytváří vlastně moderní symboliku lidských typů, často spojovaných s přírodními motivy, avšak hluboce poznaných v každodenním životě obyčejných lidí v rázovité moravské krajině. Přibližuje nám krásu lidových krojů, psychologii dívek a mladých lidí, kteří se vzácnou úctou a pokorou udržují tradice kultury na Moravském Slovácku. Blažek pochopil, že se nemůže vracet k historické tradici klasických malířů, nýbrž musí se dívat na svět očima umělce 20. století. Proto se postupně očisťuje od popisného verismu a směřuje k symbolické zkratce, v níž vystupuje do popředí stručná znaková linie kresby, barevná plocha, stylizovaný ornament. Tyto vynikající vlastnosti malířského projevu potkáváme v Blažkových obrazech inspirovaných svatebními obřady, kroji, krásou slováckých dívek a zdá se, že v barevnosti jeho obrazu zní i živá melodie slováckých písní, jez jsou od života neoddělitelné. Přízvučnost kresebné linie, její kontrasty, barevné linie jakoby připomínaly melodie a harmonie slováckých písní, které si Blažek rád připomíná se svými přáteli, s primáši slováckých kapel. Jejich portréty konečně nejednou zobrazil také ve svých grafikách, kde uměl ve zkratce vyjádřit zasněnou zamilovanost člověka do hudby, kdy se nechá unášet krásou melodie, někdy veselé, někdy chmurné, však vždy hluboce lidské a jímavé.

 

Grafika

Blažkovy grafiky tvoří zcela nový specifický obor, který prochází rovněž určitým vývojem. První etapu bychom snad mohli vymezit léty 1958-61, kdy se autor soustřeďuje na černobílý dřevořez, pracovaný do obyčejné prknové desky a skládaný v jednoduchý prostorový plán. Těmito grafickými listy je konečně zastoupen hned záhy ve sbírkách Národní galerie v Praze. Dominuje strukturální kresba, výraz vystihuje materiál a nejspíše bychom tuto tvorbu zařadili do oblasti tzv. aktivní grafiky, protože maximálně využívá strukturu dřeva.

V druhé etapě vývoje – 1970-1985 – se objevuje technika leptu v nové kombinované rovině, kdy autor kreslí většinou do desky z umělých hmot, zdrsňuje povrch desek v nepravidelných strukturách a tím také vetší prostorovosti. Zařadili jsme tento estetický výraz do proudu lyrického rustikálního civilismu, skutečně řečeno, jde o civilizační grafiku inspirovanou slováckým folklórem. Jaroslav Blažek však nepředvádí žádný motiv tohoto folklóru bez své výtvarné transpozice: sleduje svůj osobitý výraz, vytváří profesionální díla, která můžeme s klidným svědomím srovnávat s moderní kresbou 20. století. Má však všechny znaky symbolismu, jednoduché emocionální linie, mnohovýznamový prostor, není zatížena motivy pozadí ve vypravujícím slova smyslu.

Od 1986-dodnes přistupuje ve vývoji Blažkovy grafiky nový moment – spojení grafického výrazu s více tonálním pojetím plochy, s vetší malířskou malebností, kdy kresba figur a krajinných motivu či přírodních námětu jakoby vystupovala z tónově odstíněné plochy krajiny, v hlubokých temnějších valérech. Nazýváme toto období obdobím „malebných motivů“, jak se tento název promítá do jednotlivých děl podle přání autora.

 

Kresba

Kresby Jaroslava Blažka vytvářené zpravidla tušovou linií soustřeďují své náměty zejména na tři okruhy: na motivy aktu, dále figurální kompozice inspirované slováckými typy, a konečně na portrét. Znaková linie umožňuje autorovi volný projev, pro nějž je typický erotický symbolismus, poněkud romantizující, bez jakékoliv scenérie a popisnosti věcného prostředí a pozadí. Ústřední motiv – krása ženského těla – dominuje v ploše jako hlavní obrazný celek, soustředěný do sebe v intimnosti zážitku viděného. Figurální kompozice se slováckými typy soustřeďují svou pozornost k onomu okruhu, který už známe z grafik. Zde – v kresbě jde však o něco jiného: rukopisná linie poučená kdysi na mattissovské kresbě prochází vývojem, vyhmatává postupně jen hlavní výtvarné znaky figury a vyniká zejména rukopisnou bezprostředností. Figury se znovu vracejí v Blažkových portrétech primášů slováckých kapel, kde najdeme vynikající emocionální zkratkovitou linii soustředěnou na psychologii člověka neopakovatelného typu, člověka známého mnohým divákům a milovníkům hudby. V tom skví složitost přístupu, neboť Blažek zná úskalí popisné kresby, směřuje k typologii člověka, snad můžeme říci – k vnitřnímu zření modelu.

 

Keramika

V keramické tvorbě vidíme a oceňujeme dokonalou znalost materiálu. Nejčastěji používal poštorenskou keramickou huť, kde tvořil svá díla v různých žánrech: dosud se vyvinulo několik projevů – jednak s přírodní tématikou zvířat, například monumentální kompozice býků spojující asambláž se symbolickým motivem, dále – figurální kresby v keramickém materiálu realizované například v bývalé pražské restauraci Černý kůň představující moderní stenu s figurálními motivy aktu, konečně – i nadále vytváří také keramické komorní reliéfy s malovanými projevy blízkými malířskému projevu.

 

Art-protis

Zcela osobitý je projev v technice Art Protis – české technologii textilního výtvarnictví, kde Blažek pochopil spontánnost materiálu a zákony monumentální kresby. Barevnost je zcela odlišná od obrazu, od malířského projevu, protože je strukturálnější v materiálu a současně jemnější v detailu. Blažek uplatnil v těchto dílech především volnou kresbu, aranžuje barevnost materiálu zcela spontánně, volně, ale zachovává kvality kresby svého stylu.

 

Pokud hodnotíme výtvarnou osobitost Jaroslava Blažka v kontextu vývoje světové výtvarné kultury, můžeme konstatovat, že je jedním z mála umělců u nás a v Evropě, kteří pochopili a rozvinuli výtvarné impulsy folklóru v profesionální malbě a vytvořili vyhraněný výtvarný projev vedle tzv. městského folklóru. Proto není nikterak překvapující, že se s jeho díly setkáváme na mezinárodních výstavách v Austrálii, Německu, v USA, ve Francii, v Itálii, ve Švédsku a všude se setkávají s velkým zájmem.

Prof. Miroslav Klivar, Csc.